19.7. -28.7.2013
1.DEN – Balaton
Vojta, hlavní řidič, všechny členy posádky postupně vyzvedával po Praze. Poslední koho nabíral, byla Vata v Libuši. Čas na navigaci ukazoval, že bychom měli včas, před desátou hodinou noční, dorazit do kempu u Balatonu. Vše šlo podle plánu. Vyrazili jsme na D1, která se zdála být dobře průjezdná. Avšak na 50km dálnice si David uvědomil, že zapomněl pas i občanku doma na stole. Bez velkých emocí Vojta otočil vozidlo zpět směr Praha.
Všichni jsme si už uvědomili, že se včas nedostaneme do kempu, ale nikdo si z toho velké vrásky nedělal. Jako kompenzaci musel David koupit každému lahev vína. Kolem páté jsme byli opět na D1 a drncali směr Brno. Po cestě nás zdržel jeden úsek opravy a bouračka. V půlnoci přijíždíme ke kempu Venus u Balatonu. Auto musíme nechat před kempem, ale nechali nás ubytovat se. Pšenda s Kevinem postavili stan. Zbytek uléhá pod širým nebem.
2.DEN – Sarajevo
Brzké vstávání, snídaně a koupání v Balatonu. Vybrali jsme tu správnou stranu. Hned u břehu byla 2m hloubka. V odpoledních hodinách jsme se přesouvali do města Sarajevo. Další pozdní příjezd. Stále s námi naštěstí počítají, a proto nás paní domácí uvedla do činžovního bytu, kde už ležel další cestovatel (myslím, že to byl Němec). Odhodily jsme bágly, provedli rychlé úpravy vzhledu a šli do centra Sarajeva. Po rychlé prohlídce centra jsme chtěli zapadnout někam na pivo. Nedaleko našeho ubytování jsme objevili „taneční klub“. Doteď se hádáme, jestli to byl nebo nebyl Gay klub.
Objednali si první pivo a panák. Bohužel točené pivo nebylo k mání, protože právě probíhal nějaký ramadán. Po pár pivech se někteří odvažují na parket. Majitel klubu z toho byl tak nadšen, že další pití bylo na podnik. A jak jinak se zachovat? No, zpili jsme do němoty. Alespoň někteří (davide).
3. DEN – Mostar
Hodně bolehlavový ranní odjezd do Mostaru. Kde jsme měli dohodnutý další hostel. Příjemná majitelka hostelu nás uložila v pokoji o rozloze 15m2. Pokoj byl pro devět lidí a i když nás bylo jen osm, museli jsme samozřejmě platit za devět.
I přes puštěnou klimatizaci bylo v pokoji nehorázný vedro a nikdo se valně nevyspal. Na terase ráno proběhla malá rozcvička. Balení a příprava na procházku Mostaru. Potom odjezdem na vodopády.
Konečně jsme dorazili k vodopádům, celý uřícený jsme seběhli dlouhé schody. Prví pohled na vodopády nás, ale utvrdil v tom, že to byl naprosto báječný nápad. Vstup do vody nás zase utvrdil, že to bude hodně studený zážitek.
Po rychlém koupání a malé svačině v místním Grill Baru. Většina z nás si objednala bohužel hamburger, ale tohle svět asi neviděl. Pljeskavica v housce bez ničeho. No horší to už být asi nemohlo. Se vyrazilo dál.
Konečně jedeme směr Černá Hora. Na hraničním přechodu (Klobouk) dojíždíme chvilku po jedenácté kde se dostavují první komplikace. Nemáme prý na zelený kartě od auta MNO (Montnecgro) a dělají kolem toho hrozný haló, že nás nepustí přes hranice. Čopi začne komunikovat s jedním ze strážců zákona a uplácí ho sáčkem kafe a plechovkou Plzně. S úsměvem nás propustili a my jsme hodně opatrně sjížděli na Durmitor. V Žabljaku jsme marně hledali ukazatel na náš autokemp. Zastavili jsme u zavřené benzínky u které nás odchytila policie a po menší debatě o tom, že opravdu nepotřebujeme benzín, ale najít autokemp „Mlýnský potok“ vzdávají dorozumívání a chtěli abychom je následovali.
Menší zádrhel při vyjíždění kopce ke kempu nakonec Čopi zvládl, ale z auta se ozývají nové nezdravé zvuky. Přivítání bylo opravdu srdečné, obzvlášť když starý Nikšičko zahlédl blonďatou hlavu Vaty. Hned se chtěl objímat a donesl i domácí slivovici. Večer v kempu mohlo být tak 15°C. Přeci jen je to cca 1500 m.n.m. Měsíc nám krásně svítil na oblékání do teplého a přípravu ležení. Kromě Čopiho a Vojty jsme všichni ve stanech.
4.DEN – Žabljak
Další hodnotná rozcvička a hurá na túru kolem Černého Jezera a okolí Durmitoru.
Po návratu do kempu kluci jedou otestovat auto, protože chtějí zjistit co se to ozývá za zvuky z přední nápravy. Po třech hodinách se vracejí s informací, že máme špatný přední brzdový destičky a nikde v okolí je nemají. Výlet na Taru se přesunul na další den. Kluci nakoupili proviant na večerní oheň. Opékání „buřtů“. Noční kalba se Švýcarama
5.DEN – Tara a Nikšić
Výlet na Taru proběhl pomocí domorodé taxi služby (5€ na hlavu). Loučíme se s chladným vzduchem Durmitoru a odjíždíme do většího města Nikšić, kvůli opravě auta. Jediná opravna ve městě také neměla „ploštice“ a proto Vojta vyrazil s domorodým nákupčím do okolí. Po půl hodině dorazil s úsměvem na tváři o 53€ lehčí, ale s destičkami v ruce. Dalších 12€ stála oprava. Majitel opravny byl velice vstřícný a dal nám i mapu okolí bohužel ve formátu A3. S opraveným autem jsme vyrazili na pekelnou jízdu kolem Skadarského jezera.
6.DEN – Skadarské jezero
Tady bacha na vodní hady, mají tu drahý pivo. Kousajicí osel, a opravdu hodně hlučný cikády …
7.DEN – Svatý Štěpán a Budva
Ubytovali jsme se dle recenzí v nejhůře hodnoceném kempu „Červená lavice“. Po obhlédnutí kempu a pláže s krásným výhledem na Svatého Štěpána jsme se rozhodli že už fakt nikam dál nepojedeme a ten den tu vydržíme. Po lahvi vína padlo rozhodnutí a Vata se Zuzkou a Čopim jedou vstříc nočnímu životu do Budvy. Na doporučení rovnou do klubu Top Hill.
8.DEN – Svatý Štěpán, Lovčen a Njeguši
Nikomu se nechce dál cestovat, a proto se rozhodlo, že bude odpočinkový den na pláži. Sláva, David a Čopi se odtrhli a jeli na výlet na Lovcén a do vesnice Njeguši. Na Lovcéni byl nádherný vzduch a výhled. Vesnice Njeguši nás nadchla, všude samé sýry a pršut. Ostatní si na pláži taky odpočinuli.
9.DEN – Chorvatsko – Split
Před námi teď ležela Chorvatské hranice. Zadržení na 2 hod a pokuta 500€ za 0.3g hulení. Šacování celého auta. Osobní prohlídka. Holky museli do naha a rozpustit si i vlasy. Díky zdržení na hranicích a nenalezení parkování v Dubrovníku pokračujeme v jízdě rovnou do Splitu. Noční příjezd a hledání kempu ve Splitu. Všichni jsou unavení a roztrpčení. Uléháme v kempu Center. Polovina lidí neměla ani Kunu. Šlo se na noční koupání v moři. Bohužel i po 400m jsme stáli stále ve vodě jen po kolena. Sereme na to.
Raději jsme se šli vysprchovat a spát. Musíme brzo vstávat, abychom včas dorazili do Prahy.
10.DEN – Cesta domů
Už v osm nasedáme do auta a vyrážíme domů. Terka měla ten slavný den narozeniny. 20km před Vídní Vojta zjistil, jak se zapíná klimatizace. Huráá. Bohužel nefungovala podle našich představ. Kluci vpředu mrzli a nám vzadu bylo vedro. Vracíme se k osvědčenému otvíráme okna. Po 12 hodinách přijíždíme do Prahy.
Fakta:
Ford Tranzit r.v. 2002- ujeto: 3.700 Km
7 států – 10dní
Praha-Balatonszepezd – Sarajevo – Boračko jezero – Mostar – Blagaj – Kravica (Studenci) – Žabljak – Tara (Most na Durdevica Tari) – Nikšič – Donji Muriči – Bar – Sveti stefan (někdo Budva a Top Hill) – Nacionalní park Lovčen – Njeguši – Sveti Stefan – Herceg Novi – Dubrovník – Split – Praha.
30.07.2013 | David
