Toto jest report od Sleepyho. Jest povoleno ho případně publikovat.
Hynek PS: Pavouček byl prý včera viděn v Crossu!
Volám Borisovi, že se budu stěhovat, jestli se mnou a s našim společným kamarádem po Novém roce nechtějí bydlet. Boris má byt po tetičce, takže ne, ale jinak by to bylo moc fajn- o tom nepochybujem. A že jede na úklid po Czteku. A že ho Picin nabere za pár minut na Vltavský. Ha ha ha. Picin mě má nabrat na Hradčanský o patnáct minut později. Kup džus, vodku máme.
Džus koupit nestíhám, ale už si to šinem směr Doupovské Hory a Vojenský újezd. V autě hrajou Prodigy – Fat Of The Land z kazety. Moje první kazeta s pořádnou hudbou! Aleluja. Dodnes si pamatuju, když jsem si ji v dětství vyhlídnul u stánku na pouti. Po cestě se stavujeme na dílčí nákupy, Bíca pokládá kafe na střechu a jedem cca 15 metrů, pak se všichni otočíme, zasmějeme a jedeme dál.
Jsme na místě! Hurá! Fallout hadra. Mraky bordelu zasypaly přírodu, apokalypticky potemnělá obloha a polosuchý vítr nám dávají do těla. Rozbité flašky, rozřezané pytle, hnijící zbytky jídla, prázdné boty, pneumatika, zbytky konstrukcí. V budovách nasráno a smrad. Příroda si pomalu mění použitelný odpad na humus. Projíždíme místo a Picin informuje nově zabydlené tlupy, že párty je u konce. První tlupa nechápe. „Ale my tu chceme bydlet, jak jako konec? Úklid? Ke? A co za to?“ Picin se obdivuhodně drží. U dalších tlup je postup obdobný. Vypadají jako lidi, ale chováním jsou často někde mezi primitivním kmenem, u kterého se začíná tvořit hierarchie a chaotickým chováním tlupy lidí, kteří toho dali víc, než dokázali utáhnout. Největší tlupa má poblíž budov postavenou obdivuhodně vypadající konstrukci, kterou na Czteku zřejmě nechal nějaký soundsystém. Mají oheň, dva fotbálky..a všichni chtějí cígo.
Ze všech „přeživších“ na mě nejvíc působí Šárka, Pavouček a moc hodný chlapík, který vypadá trochu jako neudržovaný, postarší, vyndaný Che Guevara. Krásně uklízí, je hodný, dávám mu cíga, působí na mě moc pozitivně. Pavouček je zvláštní. Dřív to prý byl normální (v rámci většinové společnosti) kluk, teď se ale chová a vypadá trochu jinak. Přes hlavu má přetažený kondom, který mu na čele po sundání nechává apartní rýhu. Má v očích šťastný výraz a kolem celého levého oka celkem pravidelnou jizvu, kterou mu před čtyřmi dny vyrobil pitbull. Připomíná mi Spuda z Trainspottingu. Šárka je zvláštní případ. Napadá mě, že takhle končí děti, které začnou fetovat piko v brzkém věku – chová se zle. Lže, krade, rozřezává pytle, chce s námi šmelit „dvacet tripů za sušenku“, je úplně mimo sebe a v očích má zlý, nepřítomný pohled. Někteří se nad ní baví, ale cítím, že uvnitř všichni cítí lítost.
Začínáme uklízet, zatím se nás sjelo asi dvacet. Zatím se nikdo ničím nesjel. Máme uklizený kousek okolo budov, stmívá se. Děláme oheň, na grilu si pečeme párky, dělám si rajčata se sýrem a kořením na gyros, k tomu opečený rohlík s hořčicí, do ruky lahváč. Je krásně. Picin vypráví slavnou historku o mikrovlnce, slyším ji poprvé a na konci mám křeče. Napsal bych, že mi po bradě tekly slzy od smíchu, ale kašlat na básnickou licenci. Prostě byla skvělá. Mladí ještěři přicházejí na pivo, uklízeli, tak ho dostávají. Celkem nad nima žasnu. Zvlášť jeden z nich nakládá. Historka „no my sme jako v úterý odjeli a nechali jsme tu kámošku že se pro ni vrátíme a pak sme udělali mlíko a byl čtvrtek“ posílá do kolen všechny, kluk je talent.
Jdu raději spát, trochu moc jsem se zhulil. Ráno mě budí Osip, kluci ještě spí, asi po hodině se zvedám a vyrážím uklízet na louku. Je půl osmé ráno a přede mnou je apokalypsa. Pytlujeme bordel, umíráme při pohledu na rozřezané pytle, ze kterých někdo vybíral použitelné zbytky, je to hnus, ale někdo to dělat musí. V devět přijíždějí na místo dva kukavozy, Liaz a Renault. Zde následuje vložka, poukazující na nezkrotný talent a literárního génia mého přítele a homobratra Borise.
kuka-Renault 8/10 pro příliš velké otvory ve stupačce (a z toho plynoucí nebezpečí při provádění triku ho(l)ubička, superman, bůh aj.) a vysokou nakladací hranu – problém důvěrně známý všem místním majitelům kombajnu bmw
kuka-Liza 10/10 bližší report snad Gog23 (?), který její bednu zezadu individuálně mrdal cca 16 km a 50kmh.
Hážeme bordel do kukavozů. Hážu z největší dálky, frajersky švihem, jednou rukou. Ego je debil, dobře mi tak, zablokovaná krční páteř mi dává večer za pravdu. Vozím se na popelářském voze! Vzadu! Ano! Můj dětský sen! A nejen můj, ale prakticky všech kluků a chlapů, kteří se úklidu účastní, za všechny je citován mimo jiné předseda, organizátor a Václav (K?) níže, resp. Jeho poslední věta. To je statement, pod který bych se okamžitě podepsal.
**
„Podle mých odhadů se nám podaří všechno uklidit ještě do nedělního večera. V úterý by tedy neměl být s předáváním prostoru vojákům žádný problém. Jen za sobotu jsme odvezli padesát tun odpadu. Myslím, že jsme prostor uklidili pořádně, takže by se mohlo konečně psát, že po nás žádný nepořádek nezůstal,“ dodal muž.
Jeho slova potvrdil i mluvčí pořadatelů akce Václav Šroub. „Zítra bude vše připravené na bezproblémové předání vojákům. Navíc se mi splnil dětský sen povozit se na stupačce popelářského vozu,“ řekl Šroub.
**
Je večer. Přijíždí ještě pár aut s lidmi, ale je nám jasné, že ve třiceti lidech se louka neuklidí. Je vymyšlen zoufalý plán s UKáčky, které by v neděli přijely a louku definitivně odblešili. Do toho nám Šárka nabízí tripy za sušenku, pak plné pytle odpadků za sušenku, nakonec nás posílá do prdele a přichází s hláškou „já sem celá obráceně“, což její stav ilustruje sakra přesně. Pavouček běhá okolo v tričku a slipech, které má přes něj přetažené. Vypadá jako obří, špinavé, dva týdny neumyté miminko. A má i podobné oči.
Večer odjíždíme. Necháváme za sebou uklizených padesát tun odpadu, stále dost zasviněnou louku, lidi, kteří ji budou v neděli uklízet, samozvané (d) obyvatele nového území, spoustu hezkých zážitků..povídáme si s Bícou a Picinem o konci něčeho a začátku něčeho jiného, o holkách, o hudbě..do toho prší a je tma. Zastavujeme se na skvělou večeři, usínám v autě. Na Hradčanské vystupuju a jdu domů. Mám zablokovanou krční páteř a kupu zajímavých zkušeností a vzpomínek.
10.8.2006 | David – zdroj email